Vyhledat
  • Dobrá kámoška

Mít, či nemít druhé dítě?

Rozhodování, jestli a kdy pořídit dítěti bratříčka nebo sestřičku, se teď v mojí "bublině" hodně řeší. A vlastně není divu. Mám hodně kamarádek a známých s dětmi v podobném věku, jako je můj syn (plus minus dva roky). Pokud některá z nich neměla to štěstí (?) a nemá už teď děti dvě nebo druhé na cestě, přichází ideální čas řešit, jestli teda druhé teď... a nebo jestli vůbec.


Má to svoje pragmatické důvody, stihnout více dětí během jedné dlouhé, navazující rodičovské dovolené. Uvažovala jsem takhle taky, než se mi syn narodil. Říkala jsem si, že přece nepůjdu po třech letech doma na rok do práce a pak zas na mateřskou. Že když už, tak si to "odbydu" najednou a pak se budu moct soustředit na to, abych našla slušnou práci, ve které vydržím a porostu. Navíc, menší věkový odstup sourozenců zvyšuje pravděpodobnost, že si spolu budou hrát a budou parťáci.

No jo, ale to byla všechno jen teorie. Syn mi tyhle úvahy poměrně rychle po narození opravil 😅První rok jsem říkala: už nikdy, nebo rozhodně ne moc brzo. Po oslavě prvních narozenin manžel nadhodil, jestli už. To zase přišlo období: konečně je to fajn, užívám si rodičovskou, občas mám i propustku, fakt nechci další novorozeňátko! Navíc jsem měla pocit, že syn se tak intenzivně a rychle vyvíjí, že to chci s ním naplno prožívat a mít na to čas. A mít na něj čas. Pak uplynulo dalšího půl roku a já si uvědomila, jakými mílovými skoky se moje batolátko osamostatňuje, co už umí sám a čemu všemu rozumí. Asi jsem si i odpočinula, možná něco i pozapomněla 😃, každopádně začala jsem se pomalu cítit na možnost mít druhé dítě.

Tehdy se znovu potvrdilo, nakolik jsou tělo a duše spojité nádoby, když jsem se po porodu poprvé dočkala teď už zase pravidelné měsíční návštěvy, bez které se o dětech dalo opravdu jen uvažovat 🍓


Takže my jsme si řekli: Oukej, máme zelenou (nebo teda spíš červenou 😜), děti jsme chtěli vždycky dvě, tak pojďme do toho. Pořád nám to může pěkně vyjít a třeba na sebe ty rodičovské navážeme. A necháváme to osudu. Vyjde to? Super. Nevyjde? Začnu pracovat znovu na plný úvazek a třeba to přijde o něco později.


Ale ne každý to má takhle rozhodnutý a ne všude je ta dohoda snadná. Zajímavé je hlavně to, co všechno má podíl na rozhodování rodičů o sourozencích.


Slyšela jsme už spoustu názorů. Jeden známý zpětně soudí, že byla chyba pořídit si děti jen dva roky po sobě, protože člověk si mylně myslel, že je po prvním dítěti připravenej, a ono je to přitom se dvěma dětma dvojnásobně děsný. Druhý mi zase doporučoval do toho určitě jít, protože "neřešíš spoustu blbostí, už totiž víš, že jsou to blbosti, a taky na to nemáš čas. Prostě už to s tím druhým jede tak nějak samo, v pohodě." Třetí prohlašuje, že už je fuk, jestli mít děti dvě nebo pět. 🤯😂 A čtvrtý si myslí, že každý nový člen změní dynamiku rodiny a nic se tím pádem natrénovat nedá - s každým dalším prckem bude situace zase jiná. 🤷🏻‍♀️


Když se vrátím k uvažování z racionálního hlediska, tak jasně. Na první dítě posháníte veškerou výbavičku, hračky, přizpůsobíte mu byt a naučíte se na něm, co to znamená být rodič. (To ošklivé přirovnání k palačinkám znáte? 🥞😅) Je skoro škoda tohle všechno, materiálno i duchovno, nevyužít (minimálně) ještě jednou.


Pokud se na to rozhodnete podívat pohledem dítěte, skončíte u toho, že záleží na vašich vlastních zkušenostech. Jste jedináček, nebo jste vyrůstali se sourozencem? A jak na to vzpomínáte? Přáli byste stejné nastavení i Vašemu prvorozenému, nebo pro něj naopak chcete to, co jste sami nikdy neměli? Zní to jako maličkost, ale ze zkušeností známých vim, že i tady se může lámat chleba. Rodiče z jedináčků například mohou mít pocit, že jejich prvorozené dítě příchodem sourozence nenávratně utrpí. Máma a táta už nebudou mít čas a oči jen pro něj, a to přece není fér...


Poměrně málokdy ale slyším, že by v plánování sourozenců měla poslední slovo máma. Většinou je to nejen konsenzus partnerů, ale i vlivy rodiny, okolí... Ta směs je asi podobná, jako u rozhodování, kdy mít první dítě. Můj pocit z Vašich vyprávění ale je, že u druhého dítěte jde žena častěji než u prvního do nějakého kompromisu. (Nemluvím teď o případech, kdy první miminko přijde úplnou náhodou. Mám na mysli páry, které se domluví na tom, že chtějí dítě.) Zatímco u prvního dítěte je prostor na přemýšlení, kdy je ten správný čas a kdo je ten pravý partner, u druhého, kdy už mnohem víc víme, do čeho jdeme, se paradoxně více žen nechá "zlomit" tím, co chce partner nebo o čem si myslí, že je "správné".


Známá mi například nedávno přiznala, že její první těhotenství, porod a šestinedělí byly tak v pohodě - a její batole je tak bezproblémové, nenáročné dítě - že má až strach mít druhého potomka. Myslím, že se styděla za to, říct to nahlas. A já si pomyslela - proč by se měla stydět? Že je spokojená s tím, jak jejich rodina funguje, a nechce na tom nic měnit? Že na sebe má čas a nepoznala spoustu útrap čerstvých matek? Je to přece legitimní názor a hlavně její tělo a její život. Má právo zastavit se u dítěte číslo jedna a dát mu veškerou svou lásku a péči. A není o nic horší máma než ta, která se svobodně rozhodla mít dětí šest. Nebo o nic horší žena, než ta, která se rozhodla děti nemít vůbec.


Já osobně razím u těchto velkých neznámých názor Nezkusíš, nezjistíš. Jsou otázky, na které nikdy nebudeme znát odpověď, dokud se do těch temných hvozdů nevydáme. Ale rozhodnout se, jestli tu odpověď opravdu chceme znát, je osobní právo každého z nás.


Co myslíte Vy? Podle čeho se páry ve Vašem okolí rozhodují, jestli mít více dětí a kdy je ten správný čas? Jak jste se rozhodovali Vy? A měnili byste?


78 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Rodičovská jako seberozvojová příležitost - díl II.

V prvním díle tohoto delšího článku jsem shrnula, co jsem se o sobě stihla dozvědět, než mi se svým kurzem zkřížila cestu Míša. Už jsem věděla, že ze mě nejspíš nikdy nebude podnikatelka ani nerozšíří

Z deníčku knihomola, díl pátý

Dloooouho jsem nezveřejnila žádný tip na knížku, tak jich za to dnes vyvěsím hned několik. L. Medvecová Tinková - Batole Myslím, že většině maminek dítěte mezi jedním měsícem a několika lety nemusím a