Vyhledat
  • Dobrá kámoška

Rodičovská jako seberozvojová příležitost - ráj pro podnikavce, peklo pro všechny ostatní?

Aktualizace: dub 11

Není příznivější doby, kdy si založit živnost, než na mateřské/rodičovské dovolené. S internetem a sociálními sítěmi se podnikání stalo dostupnější než kdy dřív a i proto je dnes skoro rarita potkat mámu, která se nesnaží tak či onak přivydělat během rodičáku. Má to spoustu pochopitelných důvodů a výhod. Péče o dítě je sice intenzivní celodenní záležitost, ale s dobrým plánováním se dá i tak vyšetřit relativně dost času na podnikavou aktivitu. Sebepropagace je díky Facebooku a Instagramu snadná a rychlá. Dokud pobíráme příspěvek od státu, máme i mnoho úlev oproti ostatním živnostníkům. Navíc, pokud se podnikání rozjede, můžeme se stát pány vlastního času, nevracet se do práce a o to víc se věnovat dětem (a sobě!).

Pokud nás naše podnikavé aktivita baví a naplňuje, je to idyla. No jo, ale co když žádnou takovou činnost nemám? Co když fakt neumím šít, háčkovat, malovat ani jinak tvořit, nemám buňky copywritera nebo účetní, nechci začít programovat? Co když věci, které mě naplňují, zpeněžit neumím - nebo nechci?


Věřím, že se tu najde víc z Vás, které se pod tlakem příkladů z okolí snažily najít vhodný podnikatelský záměr a začít na rodičovské podnikat. Jako já. Když jsem se sžila s rodičovskou rolí a syn vyrostl natolik, že vzniklo trochu prostoru k seberealizaci, snažila jsem se za každou cenu přijít na něco, co by mě bavilo a dalo se tím přivydělat. Ne proto, že bych musela. Ale já strašně moc chtěla. V mém okolí je spousta podnikavých žen, které mi imponují, a já měla pocit, že "nicneděláním" na mateřské mrhám drahocenným časem a ujíždí mi kariérní vlak.


A tak jsem si lámala hlavu, co bych mohla vyzkoušet. Nevymyslela jsem nic, protože to prostě není cesta pro mě, ale než jsem to pochopila, čekala mě dlouhá cesta. Jedním z výsledků té cesty je mimochodem Dobrá kámoška. V úplných zárodcích jsem měla naději a plány, jak projekt rozjet až do výdělečné fáze, ale upřímně se mi ulevilo, když jsem pochopila, že to je vlastně nerealizovatelné.


Ty začátky mě ale přivedly do cesty platformě M.arter, která podporuje kariérní růst rodičů malých dětí a motivuje a připravuje je na vlastní podnikání. Spolupráce s M.arter (po krátkém namlouvání jsem nadšeně rozšířila jejich řady) mi otevřela nové horizonty, přinesla užitečné kontakty a pomohla mi zapracovat na rozvoji některých dovedností. Pomohla mi také realisticky vyhodnotit některé nápady na kariérní posun.


Já totiž opravdu měla pocit, že se sebou musím něco dělat. Že pokud mám být tři roky doma, měla bych je využít k tomu, abych ideálně odešla na vlastní nohu (protože ta časová flexibilita - kdo by to tak s dětmi nechtěl) nebo nastartovala vlastní byznys. Nebo abych se rekvalifikovala, protože do původní práce už se vrátit z několika důvodů nemůžu. Internet je plný článků a workshopů, dneska je všechno on-line, je to jen o tom chtít a najít si to pravé pro sebe!


A tak jsem hledala. Že jsem nastavením spíš zaměstnanec než freelancer nebo podnikatel mi došlo asi po roce. Přemýšlela jsem tedy, do jakého odvětví bych se chtěla a dokázala probojovat. Tehdy jsem objevila Czechitas. Neziskovka, která pomáhá primárně ženám dostat se do IT. Myšlenka je to geniální a v Brně je spousta IT firem, které neustále nabírají. O platech v téhle sféře ani nemluvím. Nějakou dobu jsem v sobě nosila odhodlání absolvovat pár kurzů v Czechitas a vstoupit na té nejjuniorštější pozici mezi ajťáky, protože to má budoucnost. Jenže čím víc jsem hledala typ práce, na kterou by mě on-line kurzy v Czechitas dokázaly připravit, tím víc mi docházelo, že to bude jen větší nebo menší nutné zlo. Já jsem učenlivá a inteligentní, zvládla jsem už v životě ledacos, ale tady mi úplně všechno bylo prostě osobnostně cizí. I tak jsem se chtěla přemoct a jít do toho. Třeba bych se to nakonec naučila mít ráda. Hlavně mě ale už nic jiného nenapadalo a měla jsem pocit, že tohle je ta správná, racionální cesta. Svou roli v tom jistě hrál i fakt, že stavíme dům a vidina hypotéky na následujících 30 let mě vede k pragmatickému uvažování nad vlastní kariérou.


A pak přišla Míša. Objevila se jako blesk z čistého nebe. Koučka, maminka na rodičovské, která otvírala nový seberozvojový kurz a hledala účastnice, na kterých si to před ostrým startem vyzkouší. Jmenoval se Jsem víc než máma. Vím, kdo jsem, co chci, a umím si to zařídit. Už ten název ve mně rezonoval. Přihlásila jsem se bez váhání a těšila se, co se o sobě za ty 4 týdny dozvím. Výsledek předčil moje očekávání.


Musela jsem na sobě pracovat, o některých věcech si do hloubky popřemýšlet, a nebylo to vždycky příjemné. Časově se kurz strefil do těžkého období, kdy jsme trávili karanténu v našem 2kk a bylo nám mizerně. Moje krize byla spíš mentální než fyzická, v některých ohledech jsem si při zpětném ohlédnutí sáhla trochu na dno. Ale mělo to smysl.


Díky cvičením, které jsem do kurzu dělala, jsem učinila zásadní objevy. Od těch v uvozovkách malých: co mi bere energii a co všechno mi ji dává, co se dá stihnout v krátkých chvilkách volna a jak moc je důležité si je vědomě vytvářet a pečovat o sebe, až k těm velkým. Uvědomila jsem si, že se řadím na to nejposlednější místo a že už to fakt nedávám, brát pořád ohledy na ostatní a neříct si o to, co potřebuju já. Že to není sobectví, ale sebeláska, která je zdravá a žádoucí. Tohle pochopení odstartovalo důležité rozhovory s partnerem a změny v mém přístupu k sobě, které měly okamžitý efekt a věřím, že i trvalý, pokud zas neudělám nějakou blbost a neuhnu z téhle cesty.


Kurz mi ale přinesl také obrovský aha moment v oblasti kariéry, který mé dosavadní snažení a úsilí o nalezení nového směru postavil doslova na hlavu.


Pokračování příště 🙂


PS: Míšu můžete najít na FB ve skupince https://www.facebook.com/groups/jsemvicnezmama2021, kterou s laskavým svolením takto sdílím.

47 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Mít, či nemít druhé dítě?

Rozhodování, jestli a kdy pořídit dítěti bratříčka nebo sestřičku, se teď v mojí "bublině" hodně řeší. A vlastně není divu. Mám hodně kamarádek a známých s dětmi v podobném věku, jako je můj syn (plus

Rodičovská jako seberozvojová příležitost - díl II.

V prvním díle tohoto delšího článku jsem shrnula, co jsem se o sobě stihla dozvědět, než mi se svým kurzem zkřížila cestu Míša. Už jsem věděla, že ze mě nejspíš nikdy nebude podnikatelka ani nerozšíří

Z deníčku knihomola, díl pátý

Dloooouho jsem nezveřejnila žádný tip na knížku, tak jich za to dnes vyvěsím hned několik. L. Medvecová Tinková - Batole Myslím, že většině maminek dítěte mezi jedním měsícem a několika lety nemusím a